Historie Poznejte Hvozdnou - Obec Hvozdná

Historie obce

První zmínka o obci Hvozdná se traduje od roku 1446, ale podle některých záznamů již v roce 1413 osí­dlovali místa okolo potůčku Korábek první obyvate­lé. Proč opustili svá původní sídliště a přestěho­vali se do míst dnešní Hvozdné, nevíme. Jiné údaje svědčí o tom, že osada byla obydlena v roce 142­5.

Nejstarší historie obce Hvozdná

Roku 1413 se stal dědicem lukovské­ho panství Jiří, nezletilý syn Alberta ze Šternber­ka. Spolu se svým bratrem Lackem vedli v roce 1425 spor o polovi­nu lukovské­ho panství se strýcem Albertem holešov­ským. Za každou stranu měl bojovat jeden silák a vítěz tohoto souboje měl rozhodnout o sporu obou pá­nů.

Lukovský vladař si vybral ve Hvozdné chlapa jako horu a dlouho ho krmil masem a tučnými jídly. Zápasník pána holešov­ského byl z Pruso­vic a dostával k jídlu hrách. Při zápase prý zvítězil silák pána holešov­ského.

V zemských knihách nacházíme zmínku o Hvozdné o něco později, v roce 1446, kdy je obec poprvé jmenována v darova­cí listině pana Alberta ze Šternber­ka. Hvozdná patřívala k panství lukovské­mu a prožívala s ním dobré i zlé. Za třiceti­leté války žilo v obci jen 28 rodin dnes už zaniklých jmen, jako Šufan, Kusalík, Bělčík, Houněk, Vítek, Zmola, Vichč, Baša, Blanař aj.

Ještě v roce 1667 bylo z 23 use­dlostí jen deset obydlených. Tentokrát nastala i výměna rodů. Do té doby je možno sledovat stopu nejstar­šího příjmení v obci – Lukešů. Po něm jsou Hvozden­ští, rod dědičných fojtů, kteří přijali příjmení podle názvu ob­ce.

Projít Hvozdnou ve směru na sever znamená vydat se klikatou cestou do kopce. Silnice vede kolem hospody, na jejímž místě stával kdysi kostelík. Jak vypadal, můžeme vidět na obecní pečeti. Několik kroků dále stojí kostel z roku 1785, zasvěcený Všem svatým. Prostran­ství okolo kostela je vzorně upravené. Dále vede silnice kolem školy, divadel­ního stánku kroužku divadel­ních ochotní­ků, jejichž činnost je známá v širokém kraji. Na horním konci je Osmek, jehož název odvozuje­me z činnos­ti, kdy formani upevňova­li při sjíždení kopce přes kolo stromek – osmek tak, aby druhý konec, na nějž se postavil vozka, brzdil o zem a zárověň o kolo.

Na rozcestí do Ostraty, Březové a Štípy najdeme kamenný cyrilome­todějský kříž jako památník minulých dob. Ještě nedávno zde ve stínu starých lip stávala kaplička, která ustoupila do místa bývalého stavení rodu Březíků. Je zde postaven také obchod a restaura­ce sousedící s hřištěm pro kopanou, která se může pochlubit už letitou tradicí.

Obec má moderní pálenici, je zde také několik soukromých podnika­telů, kteří jsou svými službami přínosem celé obci. Pod vesnicí, ve velmi krásném prostředí leží rekreační oblast. Na svahu u lesa jsou vystavěny chatu a pod nimi vytvořil hrází přetnutý potok rybník, který byl v posled­ních letech vyčištěn a slouží ke koupaní celé ob­ci.

Obec Hvozdná má svůj obecní úřad a obecní zastupi­telstvo a je ve své činnosti velmi agilní. Hvozden­ští vždy patřili v budová­ní k těm pilným. V minulých letech provedli kanaliza­ci, rozšířili úzkou cestu vedoucí obcí za svízelných podmínek, neboť domky kolem silnice a svažující se terén kladly překážky většímu rozšíření vozovky. I bytová výstavba pokročila a vedle starších domků můžeme uvidět velmi hezké rodinné vilky. Hvozdná se v posled­ních letech změnila k nepoz­nání.

Stan Březík – REGION PODŘEVNIC­KO
ROČNÍK2-ČÍSLO1-LÉTO1993

Historic­ká místa a objekty

Pomník svobody

Již v roce 1918 se rozhodli pokrokoví občané zeHvozdné, že musí projevit radost ze svobody a také jako připomín­kubudou­cím generacím postavit pomník na tyto dny. Této akce se ujal výborKrou­žku, který již v obci působil od roku 1909. Myš­lenka také našlaoh­las u jiných složek v obci, jmenovitě strany Sociálně demokra­tické astrany Lidové.

Dohodnuto bylo postavit pomník s pamětní deskou,na­hoře se symbolem statečnos­ti, lvem který trhá okovy. Kolem památníč­kuvysadit tři lípy nesoucí název: Lípa Svobody, Lípa Masaryk, LípaWil­son. Bylo rozhodnu­to, že památník bude postaven na obecním pozemku­pod číslem 15.

Poslechně­te, co o této události napsal kronikář pan Josef Navrátil: „Abybyly uhrazeny výlohy s tím spojené, navrhl člen Kroužku BergerFran­tišek pořádati při osazení líp velikou slavnost národní, večer poslavnos­ti pak v hostin­ci na Osmeku a u pana Zicháčka taneční zábavu ačistý výnos věnovati fondu pro zbudování pomníku.

Utvořen bylslav­nostní výbor, který tvořili za Kroužek Berger František, Machalí­čekLudvík a Josef Bednařík, za stranu sociálně demokra­tickou Mudřík Josef,Ber­ger Karel a Lukovský Josef a za stranu lidovou Bednařík Jan,Fran­tišek Langer a Zajíc Antonín. S prací bylo započato ihned.Pot­řebný kámen a štěrk dovezli místní občané a památník byl dle návrhuFran­tiška Bergra postaven Rudolfem Horákem a Petrem Kobylíkem.

Program­slavnos­ti vypraco­val zase František Berger, objednány historic­ké anárodní kroje a dne 23. dubna 1919 vy­šel průvod z Osmeka na slavnos­tnímísto. Vpředu jeli trubači v krojích, školní dítky s fáborky aprapor­ky, mládež v krojích, hasiči z Ostraty (ve Hvozdné ještě sborune­bylo) tělovýchov­ná jednota Sokol z Kostel­ce, skupina krojova­nýchděv­čat a hochů s ozdobe­nými lípami, pak hudebníci a veliké množství­účastní­ků slavnos­ti.

Slavnos­tní projev přednesl nadučitel Holeňa zOstraty a odevzdání památníku pod ochranu obce zdejší nadučitel JanPukl. Za zvuků národní hymny byly zasázeny tři lípy a to: První shoraso­ciálně demokra­tickou stranou, prostřed­ní Kroužkem a dolní stranou­lidovou­.

Účast na slavnosti byla na zdejší poměry přímo obrovská aukazova­la nejen radost z osvobo­zení, ale také jednotu lidu, dosudcel­kem nerozdě­leného podle politic­kého nebo nábožen­ského kabátu."

Lečpomník, vlastně jeho horní část nebyla včas dokonče­na, a tak lev se namohylu dostal až o rok později. Ale toto místo neopustil ani v doběo­kupace a ani později. Jak moudré bylo rozhodnu­tí našich předků, žepoužili právě tento symbol svobody.

Avšak protože nevadil aniokupan­tům a ani jiným pánům, pomalu na něj zapomněli i občané­.Zapomně­li na vznik 1. repu­bliky a tak lev chřadl a pouze mládež občasse­dlala lva, který jim nic neříkal.

Odstrani­li jsmelípy a zasadili túje. Ohradili jsme lva drátěným plotem a lev pozvolna­docházel v zapom­nění. Až po roce 1994 ně­kolik nadšenců začalo vymýšlet­kde lva přemístit, aby nebyl na tak nedůstoj­ném mís­tě.

Vypsali jsmeanke­tu, kde pomník Svobody postavit. Přišlo tolik návrhů, že hrozilo­rozeštvá­ní občanů, pokud nebude akcepto­ván jejich návrh. Proto jsmeroz­hodli, že lev zůstane na svém místě a pro vzpomínku 550 let od prvnípí­semné zmínky o Hvozdné postavíme památní­ček nový. Jistě to byloroz­hodnutí rozumné. Avšak stále mě trápila myšlenka jak pomoci pomníkuS­vobody. Až letos se naskytla mimořádná příleži­tost tím, že jsme vtéto části obce budovali chodníky a novou vozovku. Proto jsem rozhodl,že pomník Svobody zvedneme do úrovně chodníku a k 28.říj­nu 1997vysa­díme nové lípy tak, jak je zasadili naší předkové. Byla to akceveli­ce odvážná, jelikož hrozilo, že se mohyla může zbortit a nebo levzničit.

Celou akci jsem zadal fy VARIOS, neboť bylo třeba zajistit­těžké mechanis­my a také zednické práce a upravit okolí. Prácepo­kračova­ly velice úspěšně, ale pomalu. A tak ještě v pondělí 27.října­se pilně pracova­lo. Avšak 28.října 1997 bylo všechno připrave­no,abychom mohli zasadit lípy kolem pomníku Svobod, nyní již zvednuté­mu.

V16.30 ho­din se sešlo několik občanů Hvozdné, aby byli přítomnis­lavnostní­mu sázení líp. Lípu Masaryk zasadil pan Polášek Vít, lípuSvo­body přednosta OKÚ Zlín PhDr. Zdeněk Dostál a lípu Wilson starosta­obce pan Bednařík Jindřich. Tentokrát neokáza­le, ale o to vroucně­jijsme vzpomně­li, co se za ta léta od vzniku první republi­ky událo.

Kamenný kříž

Avšak svědek mlčenli­vý, který jen těžko vydává svědectví historie, která kráčela naším krajem. Je to kříž Cyrilome­todějský nebo kříž smírčí, či kříž náhrobní ? Hvozd20 Poslechně­te si, co o histo­rii zazname­nal náš bývalý kronikář a řídící učitel pan Josef Navrátil­.Nevíme a asi se také již nikdy nedovíme co je pravda a co pověst. Tento kříž stával na jiném místě, u plotu, dělícím dvůr č. 129 a č.35. Ta­ké číslo 35 stáva­lo kdysi na jiném místě a tento kříž byl viditelný a volný. Ale přestavba domu č. 35 dostal se do dvora, a poněvadž č. 35 byla odedávna jakýmsi zájezdním hostincem a kámen stával na prostran­ství před ním, sloužil k uvazo­vání koní. Srovnáním terénu byl postupně zasypán a horní rameno kříže bylo uraženo. Nebylo o něj zájmu a kámen lidem nic neříkal. To přiznává také Eduard Peck ve svém díle Okresní hejtman­ství holešov­ské:

„Otázav se vlídné as osmdesá­tileté stařenky Kroupové (pozn. správně má býti Roupové), která si i s jiný­mi lidmi, bylo to v neděli dopoled­ne, ke mně přidruži­la, jaký je to kříž a co o něm ví, dostal jsem takovou odpověď: "Toť tu byli pan dochtor ze Zlína a ti pravili, že na tom místě kázali svatý Cyril a Metoděj.“ Nato já: „A to vy jste prv o tom nevěděli?“ „Ba nevěděli,“ odpovědě­la stařenka, enom jsme slýcháva­li, že tudy šel kdysi v noci fryštácký panáček s Pánem Bohem na Březovů a strážní na Lukově, uviďe světlo, vystřeli­li z kuše a milého panáčka zabili. Oni mysleli, že to idú zbojníci. A tož potom pochovali panáčka a na hrob mu postavili tento kříž. "

Toto vypravo­vání jest důkazem, že tradice cyrilome­todějské nebyla tradicí, ale že byla teprve později vytvoře­na. Pan doktor, o kterém stařenka mluví, byl Dr. Přikryl. Ve svém díle „Svatí Cyril a Metoděj v památ­kách starožit­ných na Moravě a ve Slezku“ (vydaném v roce 1907), píše o tomto kříži to­to:

"Z Kostel­ce šli sv. Bratří dále na Hvozdnou, Slušovice a do Vizovic. Ve Hvozdné, 3 km vzdálené, postaven je u horního konce dědiny kamenný kříž na trávníku při cestě, kde sv. věrozvěs­tové kázali. Místo se jmenuje Osmek. Majitel hostince p. Dědák zasadil kříž ke kapličce při silnici. (Přenesen byl 4.5.1920). Je 1,30 m vysoký, v ramenách široký 98 cm. Přes cestu proti hostinci je kaplička Panny Marie Bolestné, stojí na hřbitově prastarém. Dp. faráž Inocenc Filip sdělil, že na tom hřbitově stával prastarý dřevěný kostel Všech svatých. Nyní je to hřiště.

Obě podání jsou v přímém rozporu. První neobstojí v soudu dějin a dějinných zvyklostí proto že zabití kněze byla sice významná událost místního významu, která by však nebyla označena takovým památní­kem, vyžadují­cí dlouhé a vytrvalé práce a zručnos­ti. Také druhé podání jest neúplné. Peck vydal své dílo v roce 1892.V té době nebyla tradice cyrilome­todějská známa (viz vyjádření stařenky Rupové). Avšak je tu ještě třetí a mnohem závažněj­ší doměnka, poněvadž jest doležena vědeckým bádáním a doklady, třeba nepřímo. Dr. Vlasta Fialová v článku Valašský kříž u Marti­nic (Naše Valašsko VIII.) uvádí: Kříže podobné druhu těšily se zvláštní úctě a živému zájmu, zejména v posled­ní čtvrtině minulého století, kdy pod vlivem oslav tisícího výročí soluňských věrozvěsů na Moravu, považová­ny byly za památky z prvních dob křesťan­ství u nás. Proti tomuto nadšení, jež podle těchto křížů se snažilo vyznačit cesty moravských věrozvěs­tů, ozvaly se i hlasy střízli­vější, ketré je měly za mezníky panských a jiných statků. O marti­nickém kříži se praví, že v těch místech byla kdysi veliká bitva, v níž padlo tolik bojovní­ků, až krev tekla ve vývozku u kříže potokem. A tato pověst o bitvě bude asi nejprav­děpodob­nějším pramenem k vypátrá­ní tajemství nejen křížů martinic­kého, hvozden­ského a jiných podobných, neboť jest to asi náhrobní památka na padlé na sklonku února 1644, kdy na různých místech našeho kraje byla svedená poslední veliká bitva mezi Valachy a císařskou armádou, vyprave­nou na ně po odchodu Švédů z Lukova. Valaši vizovské­ho a lukovské­ho panství střežili tu asi cestu k hradu Lukovu. Že však se postavili k boji v otevře­ném poli, mělo pro Valachy tragické následky. V soupise Valachů z r. 1644 jest u mnohých poznámka… padl v bitvě u Marti­nic… .Rovněž u Fryštá­ku stával podovný kříž, který však byl nešetrnos­tí při stavbě silnice rozbit. (Bylo to v roce 1860, ještě před oživením tradice cyrilome­todějské). A nebude­me daleko pravdě, řekneme-li, že pravý důvod hvozdes­kého kříže je stejný, jako u dvou ostatních, martinic­kého a fryštác­kého.

Kamenný kříž bude dále státi na svém místě se svým věčným mlčením.

Pro nás současní­ky jistě není rozhodu­jící, zda tady sv. Cyril a Metoděj skutečně šli, nebo zda se v těchto místech odehráva­la krvavá bitva. Pro nás je důležité, abychom se o tento historic­ký kříž dobře starali , abychom nedopus­tili zničení této historic­ké památky. Proto jsem s potěše­ním vyslechl p.Chalu­pu, že snad uražený vrch kříže se snad nachází na jeho dvoře. Novější historie by tomu napovída­la, neboť původní cesta vedla mezi restaura­cí „L“ a stavením p.Chalu­py. Kámen našel, když kopal základy na ohradu vinohra­du.

Pan Chlalupa ještě dodal, že stařenka mu vyprávě­la, že kříž skutečně stával v těch místech, kde jmenovaný kámen našel. Proto jsme s p. Krajíčkem kámen odvezli a udělali rekonstruk­ci na místě samém. Posuďte podle obrázku zda je to část kříže nebo ne. Pro budoucí věk jsme tento vrch kříže vzali a uložili na Obecním úřadě. Ještě bych se chtěl zmínit o tom, že s dotazem, zda se tento kamenný kžíž ve Hvozdné nachází, se ozvala Dr. Helena Businská a p. Vladimír Busínksý z Prahy, kteří po 12 let pořizují dokumen­taci o těchto křížích. Jsou členy kolekti­vu, který v letoš­ním roce vydal publikaci o kamen­ných křížích v České republi­ce. Snad tato publikace přispěje k osvětle­ní zašlé historie i hvozden­ského kříže. Jedna věc mně však vadí, a to umístění kříže přímo na křižovat­ce. Nevím, ale snad by měl stát u kaplič­ky, jak bylo již dříve doporuče­no. Jistě by bylo důstojné a bezpečněj­ší místo. Svědek zašlých časů by si naši péči jistě zasloužil!

Jindřich Bednařík

Historie rybníku Argalaška

Trochu historie, jak nám ji zanechal tehdejší kronikář p. Josef Navrátil: „Zřízení rybníku na katastru obce nevyšlo z místní iniciati­vy. Příčinou bylo katastro­fální sucho v roce 1947, kdy se všichni domníva­li, že sucho je způsobeno nedostat­kem vodních ploch, aby se voda vypařova­la přímo na našem území a tím podporo­vala srážky. Dalším aspektem byla blízkost Zlína, pro který by vodní plocha byla významným rekreač­ním zázemím. Hlavním činitelem v této záležitos­ti byl Okresní národní výbor v čele s předse­dou Dr. Nondekem. Ten také prosazo­val tuto myšlenku stavby rybníka až do zahájení prací. Nejdříve bylo nutno vyhlédnout správnou lokalitu. Byly vybrány pozemky pod vesnicí na Lůkách.“

9. června 1948 roz­hodl MNV s koneč­nou platnos­tí, že bude stavební­kem rybníka. Toto své rozhodnu­tí posílá ihned Okresnímu národnímu výboru ve Zlíně. Toto rozhodnu­tí bylo vlastně iniciová­no předsedou ONV ve Zlíně Dr. Nondekem, který 15. 11. 1947 píše do Hvozdné. "Zahájil jsem jednání u ZNV v Brně ohledně rybníků a sděluji Vám dnešní stav vě­ci.

Čechy a Morava mají pro rok 1948 za­jištěno 500 mil. Kčs na obnovu a zřízení rybníků. ZNV v Brně sestavuje právě v těchto dnech program staveb rybníků pro příští rok. Zařadil jsem do tohoto programu u našeho okresu zatím Jarosla­vice, Ostratu, Slušovice a Hvozdnou­."

Dále pak poukazuje na nutnost co nejdříve pozemky vykoupit, aby státní podpora nepropa­dla. Rybník měl sloužit též jako koupališ­tě pro Lůžkovice a část Zlína. Dále se v dopise praví : " Jarosla­vice a Ostrata již mají zajištěny pozemky obecní, takže tam věc půjde hladce. Váš rybník by ovšem byl největší a nejvýhod­něji položen. Proto mám na věci osobní zájem a budu Vám všemožně pomáhat. O peníze není třeba míti obav. S pozdra­vem Váš Dr. Nondek." Tento povzbudi­vý dopis odstarto­val dlouhou a náročnou etapu výstavby a následnou starost obce o Hvozden­ský rybník.Ryb­nik

Jak to vlastně všechno bylo . Od zmíněného dopisu do 9. června 1948 kdy padlo rozhodnu­tí, že obec stavět chce, uplynulo 1/2 roku. V této době bylo nutno vykoupit nebo směnit pozemky a připravit projekto­vou dokumen­taci.

Z dopisu, který došel na obec 14.dubna 1948 z B­rna usuzuji, že projekt zatím nebyl vypraco­ván. V odpově­di se dočítáme: „Sděluje­me Vám, že projekt stavby rybníka a všech prací je zadán firmě Národní podnik Baťa k vypra­cování a do týdne bude hotov…“ Tato zpráva však nebyla uskuteč­něna. Co se stalo a proč projekt nebyl vypraco­ván nevíme. Z kroniky jsem se dočetl, že vypraco­vání projektu bylo zadáno až 29. 5. 1945 firmě ing. František Světelský, úředně oprávněný civilní inženýr z Jihla­vy. Zaměření stavby bylo provedeno 10. 6. 1948. V dubnu byla předběžně projedná­na se všemi majiteli pozemků, které byly nutné ke stavbě, jejich směna za pozemky obecní. 13. záři 1948 vy­dal ONV ve Z1íně č.j.8138/1-x-48 = VÝMĚR = o vodopráv­ním povolení na zřízení rybníka v trati Angaláška ve Hvozdné. Tento výměr obsahuje:

  • Popis projekto­vaného rybníka
  • Služebnos­ti a výkup pozemků
  • Vyjádření zájemníků
  • Rozhodnu­tí vodopráv­ního úřadu
  • Závěrečné ustanove­ní

V kapito­le III bylo smluvně dohodnuto kolik pozemků občané směňují a kolik a kde za tyto pozemky dostanou. Proč se tak nestalo mně známo není, ale majetko-právně byl rybník vypořádán až v letech 1992–1996. K dnešní­mu dni jsou nároky občanů na směnu pozemků pod vodou vyrovná­ny. Chybí ještě narovnat některé směny kolem rybníka. Ale o tom bude více ještě později. Nyní se vraťme na samý začátek. Vodopráv­ní řízení nahrazo­valo vlastně stavební povolení­.Tímto byly přípravné práce ukončeny a zahájeno jednání o staveb­ní firmu, která by stavbu realizo­vala. Krajský orgán stavební výroby –soukromý sektor – Olomouc vyrozuměl MNV dne 25. 7.zá­ří 1948, že stavbu přidělil p. Peléškovi Antoníno­vi, staviteli ze Zlína s příka­zem, že s touto firmou je nutné neprodle­ně vejít ve styk. Jistě se tak stalo, neboť 29. září pan stavitel Peléšek informuje MNV ve Hvozdné, že jeho firma bude znárodně­na a zařazena do Českoslo­venských stavebních závodů , a proto nemůžeme tuto nabídku přijmout. Doporuču­jeme, aby se MNV obrátil na jinou stavební firmu. Rozhodo­vání asi bylo náročné, neboť 6. listo­padu1948 píše předseda ONV ve Zlíně, aby obec okamžitě zadala stavbu firmě Českoslo­venské stavební závody – kraj Zlín ve Zlíně. Text zadávání nutno projednat s ředitel­stvím ČSSZ ve Zlíně, nutno jednat s ředite­lem Heuslerem nebo Dr. Dohnálkem. Opis zadávací­ho dopisu bylo nutno předložit ke schválení ONV. Zda byla stavba zadána podle pokynů předsedy ONV anebo nikoliv se už asi nedovíme. Máme však dokument ze dne 28. květ­na 1949 o t­om, že Čs. stavební závody, nár. podnik, závod pro inženýr­ské stavby Uherské Hradiště dostal tuto stavbu do svého výrobního plánu. Z dalších dokumentů víme, že tato firma prostavě­la v roce 1949 24­3,884,– Kčs. V dalších letech jsem již těžko sháněl podklady a zaplacené faktury stavební firmě, a tak bych se pouze opřel o INVES­TIČNÍ LIST pro stavbu na rok 1950 ze dne 21. 8. 1959 Investič­ní banky n. p. Praha, kde je uváděna celková nákladová položka na stavbu rybníka včetně projektu 2.455.000, Kč. Na této listině lze vyčíst též změny, které nastaly ve společnos­ti: okres Zlín přejmeno­ván na Gottwal­dov, ZNV Brno – Krajský národní výbor Gottwal­dov, předsedou MNV ve Hvozdné je pan Lukovský, stavbu zahajoval předseda MNV pan Červenka Jan jako předseda MNV.

V roce 1950 pr­acovalo na stavbě 6 stálých dělníků. Ostatní práce byly zajišťo­vány z místních brigádní­ků. Mělo se prostavět 300.000,– Kčs, podle výkazů se prostavě­lo 440.000,– Kčs.

V roce 1951 je vykázáno 1.123.000,–Kčs, 1. října 1951 byly dotace vyčerpány a stavební firma práci ukončila.

Scházelo však ještě navozit na hráz 700 m3 zeminy. Proto MNV pro své členy vyhlásil pracovní povinnost odpraco­vat na stavbě 20 hodin. Je zapsáno, že za jednu takto organizo­vanou sobotu se navezlo 70 m3 zeminy. Za práci se platilo. Odborné práce 12 – 15,– Kčs na hodinu. Při navážení 20,– Kčs na jeden vozík. Podle dostupných materiálů se rybník stavěl od roku 1949 a dokončen byl v roce 1952. (Rybník sloužil ke skutečné rekreaci, koupání, ale také chovu ryb a rybolovu­.) Zda byly všechny práce dokončeny již v roce 1952 ne­víme, avšak ke kolaudaci celé stavby dochází až v roce 195­4.

17. pro­since 1954 seš­la se komise kolaudač­ní na MNV ve Hvozdné ve složení :

  • za zprávu místního hospodář­ství vody KNV: Blažej, Tománek – kolaudá­toři
  • za odbor pro vodní hospodář­ství KNV: ing. Jan Kukula jako tech. zna­lec
  • za MNV ve Hvozdné: Josef Slovák, Vojtěch Sokol
  • za bývalý stavební dozor. ing. Josef Ondrůška
  • za dopravní stavby n. p. Olomouc, stav. správa Uh. Hradiště: Jaromír Svoboda

Komise posoudila stavbu jako celek a sjednoti­la se na tomto názoru:

  • stavba byla provedena podle schvále­ného projektu se změnami a vícepra­cemi
  • práce byly prováděny odborně jakostně a pečlivě
  • celkové náklady za stavbu 3.085.271,– Kčs

bylo rovněž konstato­váno, že náhrady za vykoupené pozemky byly majitelům poskytnu­ty z obecních pozemků

Komise doporuču­je kolaudaci schválit a předat MNV Hvozdná do správy a udržová­ní. 21. 12. 1954 Krajský národní výbor v Gottwal­dově rozhodnu­tí kolaudač­ní komise potvrdil. Tím skončila jedna etapa Hvozden­ského rybníka. Rybník byl předán obci a začal sloužit účelům, ke kterým byl budován (vláha, vodní srážky, rekreace a chov ryb). Je potěšitel­né, že ze všech 4 rybní­ků, které měly být v té době postaveny , byl dokončen právě ten ve Hvozdné. Kolem se začaly stavět chaty a dokonce filmové ateliéry měly zde stavět rekreační středis­ko. Rybník "sloužil i kultur­ně přímo na hladině bylo vybudová­no taneční kolo a pořádaly se zde benátské noci. Potud rybník plnil své poslání. Zdálo se, že vše půjde velice lehce a že rybník bude pro obec velkým přínosem. Začaly se stavět chaty – dnes je jich 65, přicháze­li noví lidé, kteří se seznamo­vali s naší ob­cí.

Český rybářský svaz osadil rybník rybami, který oproti předpokla­du začal sloužit jako chovný, nikoli ke sportov­nímu rybaření. Svazarm, myslivci a jiné složky pořádali na rybníku benátské noci, a tak probíhal kolem rybníka čilý ruch. Rybník občanům nevadil a k rekre­ačním účelům sloužil i pro blízké okolí. Kolik kluků a holek se díky této vodě naučilo plavat?

Vše probíhalo v poklidu až do roku 1981. Teh­dy 3. 7. 1981 došlo v noci k průtrži mračen, která měla za následek přelití hrá­ze.

Přepada­jící voda poškodila vzdušný líc hráze na třech místech, a tím došlo k odpla­vení zeminy na hraně hráze asi 300 m3. Rovněž došlo k zanese­ní dna nádrže splavenou zeminou z polí. Objem nánosu se odhadoval na 30 000 m­3. Již tehdy bylo konstato­váno, že zeměděl­ské pozemky v této lokalitě jsou nevhodně obdělává­ny .

Komise, která tehdy posuzova­la škody způsobené povodní konstato­vala, že hrozí nebezpečí sesuvu a protržení hráze. Proto mělo dojít k opatře­ní, aby se tak nestalo. Bylo navrženo:

  • vyčistit vyústění spodní vpusti a odpadní koryto
  • snížit hladinu v nádrži pod úroveň prosaku vody
  • vyčistit prostor před přelivem, odstranit dřevěné brlení
  • opravit rozdělo­vací objekt u vtoku do nádrže
  • nakonec slovit ryby a vypustit nádrž

Po těchto rychlých krocích mělo dojít k opravě nádrže podle zjednodu­šené projekto­vé dokumen­tace vypraco­vané Hydropro­jektem Brno. Hlavním úkolem bylo opravit hráz, zvýšit její korunu o 1 m nad přelivem, návodní stranu hráze zpevnit zídkou z lomové­ho kamene a vytěžit nános zeminy ze dna nádrže. Tyto práce byly odhadnuty na 1 933 0­00 Kčs. To všechno se mělo stát. Avšak místo toho začaly zasedat různé komise, které vždy konstato­valy, co se mělo, anebo má udělat. Když náhodou byly peníze, tak nebyly mechaniz­my. V březnu 1983 se na účtu obce sešlo 680 000 K­čs, a tak další komise rozhodla, že oprava bude dokončena do konce roku 1983. Av­šak uběhl rok 1983 a nic se neudálo, kromě dalších zasedání několika komisí. Až v roce 1984 roz­vířil poklidnou hladinu hvozden­ského rybníka některý z občanů obce Hvozdná, který napsal do RUDÉHO PRÁVA. Avšak ani tak mocná institu­ce, jakou v té době bylo RUDÉ PRÁVO nepřispě­la k tomu, aby oprava rybníka pokročila alespoň o kousí­ček dál. Jak se dovídáme z docho­valé korespon­dence stačila na to odpověď předsedy MNV. „Národní výbor má snahu dát rybník do původního stavu, ale nemá proto stroje, které je k této akci zapotře­bí, a také zdroje finanční­.“ A tak čas utíkal dál a rybník se stával jakousi můrou klidu milující občany a funkcio­náře Hvozdné.

Koncem roku 1984 ko­nečně svitla jiskřička naděje. Bude bagr! Smlouva mezi MNV a Zeměděl­skými stavbami n.p. Brno měla být zárukou úspěchu. Jak se později ukázalo, byly to jen plané naděje.

V roce 1985 již byli asi všichni smíření, že rybník je v takovém stavu a pomalu se začalo zapomínat na to, co se mělo udělat hned v roce 1981. Až rok 1986 opět trochu zamíchal karty tím, že se do celé záležitos­ti vložilo JZD Družba Štípa. Rybník opravíme, ale bude náš, nebude žádný nájemce a bude sloužit pouze KZD. Na tomto bodu JZD trvalo v mnoha odvoláních, kdy docházelo ke střetům mezi Českým rybářským svazem, který měl platnou nájemní smlouvu z MNV Hvozdná vlastní­kem rybníka a právním zástupcem JZD. Tyto spory o převze­tí rybníka pak musel řešit ONV v Gottwal­dově odbor VLHZ. A opět čas utíkal, a tak celý rok 1986 pr­obíhala tato jednání. JZD vyhlašo­valo, že v případě vlastnic­tví rybníka ihned započne s oprava­mi, a tak zajistí rekreaci u vody širokému okolí. Jednání se protaho­vala, ČRS se odvolal k ONV v Gottwal­dově, k rozhod­nutí ONV se odvolal právní zástupce JZD Družba Štípa, a tak do této pře byl zatažen JKNV v Brně.Jed­nalo se jednalo, čas plynul, a tak nastalo to, co zákonitě nastat muselo.

V roce 1987 se přes Hvozdnou přehnala průtrž mračen, která dílo zkázy dokonči­la. Hráz se protrhla a záplavová vlna dosáhla až na Příluk a Bartošovu čtvrt ve Zlíně. Rybník zůstal bez vody a v hrázi čněla průrva v šířce přes 10 m. Byl to žalostný pohled na rozbahně­né dno, kde se ještě vyskyto­valy zbytky rybí násady.

A tak za krátký čas naplavená ornice z polí začala postupně zarůstat plevelem. Přesto, že rybník už vlastně nebyl, jednání pokračo­valo dál. 2. 11. 1987 se ve Hvozdné sešla komise odborní­ků. Toto jednání řídil ing. František Procházka z JKNV v Brně. 10-ti členná komise rozhodla, že obnova rybníka bude velice nákladná (odhad činil 3,5 mil. Kčs), avšak JZD Družba Štípa se zavázalo, že takovou částku opatří pokud budou splněny jejich požadavky a to, že rybník bude převeden do vlastnic­tví JZD, které jej bude obhospo­dařovat včetně chovu ryb. A čas plynul, znovu odvolání rybářů, znovu nová jednání.

Až konečně v lednu 1988 byla podepsá­nasmlou­va mezi MNV Hvozdná a JZD Družba Gottwal­dov – Štípa, kterou se předával nefunkční zbytek bývalého rybníka ve Hvozdné. Vlastnic­tví se převádělo bezplat­nou dohodou, neboť zbytky rybníka měly v té době nulovou hodnotu. Tím bych skončil tuto etapu historie rybníka, etapu ne příliš radostnou­. Zdálo se, že podepsá­ním smlouvy nastává nová éra, avšak jak se později ukázalo, cesta ke zprovoz­nění rybníka byla ještě velice dlouhá.

Situace s opravou rybníka však nezačala ihned. Nejdříve bylo nutné vypraco­vat zprávu o stavu poškození hráze (nevím už kolikátá) a tak se družstvo obrátilo na firmu Hydropro­jekt Brno. 19. 10. 1988 se sešla ve Hvozdné porada, které se zúčastni­li za MNV Hvozdná – předseda Vodák Miroslav za JZD Družba – ing. Vánský, Hydropro­jekt Brno – ing. Skoupý a Agropod­nik Zlín – Strnadel Ji­ří.

Komise znovu konstato­vala, že v roce 1987 doš­lo k úplnému protržení hráze (po kolikáté)- Dále, že je třeba vyčistit dno rybníka, které je zaneseno cca 35 000 m2 naplave­niny z polí (konsta­továno pokoliká­té). V závěru se dohodli, že obnova rybníka bude finančně značně náročná, a proto je nutné vyvolat jednání (koliká­té) na úrovni Okresních orgánů, co s rybní­kem.

Kde zůstaly sliby JZD, že pokud rybník bude jejich, tak ho opraví během krátké doby. Kde zůstaly články v Okres­ních novinách, jak družstvo poskytne rekreaci u vody pro celý Zlín. Zůstalo jen při slibech a rybník zarůstal a zdálo se, že ve Hvozdné definitiv­ně skončil.

Až 25. květ­na 1990 př­ichází na MNV Hvozdná dopis tří chatařů a. Pavla Smrčky, Kamila Svojšeho a Ladislava Pavlíka, ve kterém žádají, aby obec Hvozdná převzala majetkově do vlastnic­tví rybník, kterého se vzdala ve prospěch JZD. Dále napsali: „V přípa­dě, že se tak stane se zavazuje­me, že zdárně dokončíme jeho obnovu a posléze i údržbu pořádku kolem rybníka a jeho čistý vzhled.“ Na základě tohoto dopisu nastalo jednání mezi obcí Hvozdná a JZD Družba o vrácení rybníka obci. 27. 7. 1990 pak tato smlouva byla podepsána vedoucím finanční­ho odboru ONV ve Zlíně a rybník se tak stal opět majetkem obce. První krok k tomu, aby mohly začít práce na opravě, byl učiněn. Současně již probíhala jednání s firmou Vodohos­podářský rozvoj a výstavba Praha k opětov­nému posouzení tohoto vodního díla a vypraco­vání návrhu na uvedení rybníka do bezpečné­ho a bezporucho­vého sta­vu.

Práce nabraly nevídané tempo. Pan Smrčka jako iniciátor řídil práce na obnově s nebýva­lým nadšením. Sháněl mechanis­my, ale také lidi, hlavně z řad chatařů. Odborným dohledem byl pověřen p. Jan Martinů ze státní meliorač­ní správy Zlín. Jednalo se i o tako­vých funkcích jako je hrázný, po znovuna­puštění rybníka. To jistě svědčí o inten­zivní práci a rychlém postupu celé akce. Bylo vynalože­no velké úsilí, jak pracovní nasazení brigádní­ků, tak i odbor­ného dohledu. Jinak by nebylo možné po tolika letech jednání, příprav a dalších jednáních ukončit práci na obnově rybníka v tak krátké době. 30. 7. 1991 se totiž konala menší slavnost na Obecním úřadě ve Hvozdné, dá-li se tak říci. Na tento termín bylo svoláno kolaudač­ní řízení obnovené­ho a znovu napuště­ného rybníka. Kolaudace se zúčastni­li:

  • Ing. Jaroslav Valach – referát životního prostředí
  • Jan Martinů – státní meliorač­ní správa Zlín
  • Pavel Smrčka – nově jmenovaný hrázný
  • František Morbicer – starosta
  • Ludvík Machalí­ček – předseda finanční komise
  • Věra Hubená – redaktor­ka časopisu ČAS

Kolaudace proběhla úspěšně, a tak vodní dílo – hvozden­ský rybník Angalaška mohl opět sloužit veřejnos­ti, ale i rybářům. Skončilo tak vyprávění o histo­rii rybníka, která ukázala, jak je mnohdy důležitěj­ší iniciati­va lidí, než zdlouhavé a mnohdy k ničemu nevedoucí jednání úředníků. I když i to není zanedba­telné. V počát­cích stavby rybníka totiž úředníci zapomněli dát do pořádku vlastnic­ké vztahy k půdě a ty nám po znovuna­puštění rybníka udělaly ještě mnohou vrásku na čele, neboť se začali hlásit vlastníci pozemků, že nedostali náhradu. Ale to je již jiná kapitola historie rybníka, a o té snad někdy jin­dy.

Dnes bych chtěl zakončit toto vyprávění trochu optimis­ticky. Rybník, i když má svoje chyby je jistě jakousi dominan­tou obce hned při vstupu. Važme si toho, že rybník máme a užívejme si ho tak, aby sloužil nám všem. A až budete mít na Štědrý večer na stole vánočního kapra, pak vzpomeňte i na náš rybník, neboť právě v takových vodách se rybám da­ří.

Jindřich Bednařík