Historie farnosti Kultura, vzdělání a volný čas - Farnost Hvozdná

Farnost hvozdenská patří mezi nejstarší farnosti v našem okolí a jako samostatná vznikla v pořadí jako pátá oddělením z farnosti fryštácké. Dle katalogu kněží diecése olomoucké od Řehoře Volného, byl ve Hvozdné již roku 1480 kostel, fara a samostatná duchovní správa. Obec Hvozdná náležela od svého prvopočátku k panství lukovskému.

Nejstarší kostel stál dle již starého ústního podání na kopci, kde se nachází kamenný kříž, není však o tomto kostele nikde bližší zmínky, ani památky. Z trado­vaného ústního podání byl dřevěný a vyhořel. Druhý kostel stával na místě tehdejší farní zahrady. Hned vedle pohostin­ství, které bylo přebudo­vané z bývalé školy. O tomto kostele je již zmínka ve fryštácké farní kronice a je zazname­náno, že byl jen dřevěný, velmi chudobný a jeho hlavní oltář byl darem pánů z Lukova. Podoba tohoto kostela byla vyryta na obecním razítku, které bylo používáno obecním úřadem až do roku 1900. Po 200 let, asi až do roku 1630 dr­žela se většina zdejšího lidu učení husitské­ho. Kostel a farnost byla tedy přičleně­na k faře fryštácké a odtud farář fryštácký konal ve Hvozdné 9× za rok služby Boží. K farnos­ti hvozden­ské náležely v roce 1690, kdy byl tento druhý kostel opraven farářem bystřic­kým ještě osada Ostrata a část Veselé. Třetí – stávající kostel byl postaven roku 1784 a byl zasvěcen „Všem svatým“. V době postavení měl dřevěný strop, deset oken a střechu krytou šindelem. Měl dva zvony, z nichž větší 2q těžký s nápisem „Verbum Lei Manet on aeternum" (Slovo Boží trvá na věky), pocházel z roku 1598 a menší 1,5q těžký pocházel z roku 1642 a měl nápis „Zenite adoremus Dominium dui bacit nos" (Pojďte, klaňme se Hospodi­nu, který nás stvořil). Třetí malý zvonek byl v malé věži do roku 1905. Mís­to něho koupil místní občan František Krajča nový zvon. Malý zvonek byl umístěn ve velké věži a byl používán jako umíráček. Pod věží se nachází dřevěný kůr. Již v roce 1820 byl kostel i fara ve velmi špatném stavu a je zazname­náno ke cti tehdejší­ho faráře, že vše bylo slušně opraveno. Když v roce 1784 uči­nil nábožen­ský fond z Hvozdné samostat­nou farnost, jelikož skoro všichni farníci se vrátili z učení husitské­ho do církve katolic­ké, byla fara ve Hvozdné obsazena a jako první kněz byl ustanoven a za ním následo­vali až do dnešní do­by.

  • 1785 – l806 P. Hermeland Wawřík bývalý mnich ze zrušeného kláštera v Holešo­vě, rodák z Příbora
  • 1806 – 1812 P. Josef Mašinka kooperá­tor z Kašavy, odešel do Pašovic
  • 1812 – l820 P. Tomáš Blatník
  • 1820 – l833 P. Martin Zeman kooperá­tor z Fulne­ku, odešel do Lesnice
  • 1833 – 1840 P. Jan Beneš kaplan ze Štípy
  • 1840 – 1843 P. Jan Otto
  • 1843 – 1859 P. Jan Richter
  • 1859 – 1868 P. Josef Nikrin odešel na odpočinek do Prostějo­va
  • 1868 – 1878 P.Pe­tr Sedláček odešel do Čeladné
  • 1878 – 1883 P. František Petráš rodák z Dolní Vsi, odešel do Bílavska
  • 1883 – 1900 P. Jan Žáček kooperá­tor z Bílav­ska, odešel do Derfle
  • 1900 – 1907 P. Inocenc Filip odešel do Loučky
  • 1907 – 1915 P. Josef Táborský
  • 1915 – 1953 P. Tomáš Jurásek zemřel ve Hvozdné a je zde pochován
  • 1953 – 1954 P. Josef Pasztušan spravoval farnost jako farář štípský
  • 1954 – 1959 P. Karel Hernich
  • 1959 – 1960 P. Jan Glogar spravoval farnost jako farář štípský
  • 1960 – 1980 P. Jaroslav Rušar zemřel 15. 2. 1980 a je zde pochován
  • 1980 – 1984 P. Jan Kutáč odešel do Želecho­vic-Provodova
  • 1984 – 1994 P. Bohumil Štěpánek přišel ze Želecho­vic, 7. 1. 1996 zemřel ve Frýdku-Místku a je tam pochován
  • 1994 – 1995 P. Antonín Basler děkan vizovské­ho děkanátu, spravoval farnost z Vizovic
  • 1995 – 1997 P. Juraj Križan řeholník Karmeli­tán, řeholního jména Benedikt, farnost spravoval ze Štípy
  • 1997 – 1998 P. Jaroslav Žuška řeholník Karmeli­tán, řeholního jména Norbert, rovněž z farnos­ti štípské
  • od roku 1998 P. Václav Návrat druhého jména Norbert, polské národnos­ti, jako jáhen působil 1 rok na Vsetíně a po vysvěcení jako kněz 2 roky ve Vizovicích, jeho starší bratr je rovněž kn­ězem

Ještě v roce 1858 ná­ležela do farnosti hvozden­ské také Veliková. Od tohoto roku byla přifařena k farnos­ti lukovské.

Náležely tedy v tu dobu do hvozden­ské farnosti: – obec Hvozdná s počtem 968 kato­líků – obec Ostrata s počtem 395 kato­líků – obec Veselá s počtem 750 kato­líků – z toho 199 pat­řilo do farnosti hvozden­ské

Dohroma­dy měla farnost v tu dobu 1562 ka­tolíků.

Když litice (takto zazname­náno) světové války (1.světo­vé) se vrhla i na zvony, byly z kostela odebrány 3 zvony a to zvon z roku 1642, umíráček a zvon zakoupený pro kostel Františ­kem Krajčou. Před jejich odebráním bylo všemi zvoněno a jejich zvuky zněly tak bolně, že jak zazname­náno i těm nejotrlej­ším slzy oči zalévaly. Františku Krajčovi se podařilo jim věnovaný zvon vyměnit na úřadě v Kromě­říži, kam byly zvony svezeny za cín a měď o váze zvonu, sesbíra­nou mezi občany a zvon znovu zavěsil na malou věž kostela. Roku 1890 byl postaven mistrem Hromádkou z Liten­čic nový oltář, obnovena kazatelna a křtitel­nice – vše za obnos 700 zla­tých. V tuto dobu byl pořízen za 120 zla­tých i nový obraz „Všech svatých“, který je v kostele dodnes. Roku 1885 dal zhotovit P. Jan Žáček na vlastní náklad sochu Božského srdce páně a roku 1895 dal postavit nové boční oltáře. Stavbu bočních oltářů provedl sochař Reck z Přerova za tehdejších 700 zla­tých. Pro špatný stav střechy, malé věže a také vnitřku kostela, byla provedena roku 1908 cel­ková oprava kostela: střecha pokryta eternito­vou krytinou, věže pokryty plechem, dále nové rýny a vnitřní úpravy kostela si vyžádaly dohromady částku 7622 K 6­5 hal. Kostel vyhlížel po této opravě jako no­vý.

Kapli stojící na horním kopci obce (zvané Osmek) dala postavit na vlastní náklad obec asi kolem roku 1870. Sochu Bolestné panny Marie darovala jedna hvozden­ská žena, jejíž jméno se v zázna­mech nezacho­valo. Kapli na dolním konci (u cesty na lokalitu místního názvu Nivka) dala postavit a sochu Panny Marie Lurdské pro kapli zakoupila v roce 1844 Fr­antiška Krajčová, tehdejší majitelka rolnické usedlosti č.p. 2. Kamen­ný kříž stojící u kostela dali postavit v roce 1903 na svůj náklad manželé František a Marie Krajčovi. Takto zazname­náno ve starých kronikách a historic­kých pramenech, z nichž bylo čerpáno při sepsání tohoto příspěvku věnované­ho současným zájemcům o tuto oblast historie. Za obsáhlost těchto záznamů patří kroniká­řům a histori­kům té doby velký dík. Obsáhlost a zaměření kronikář­ských záznamů události farnosti a života farníků novodobé historie tj. historie 20 – století je přímo úměrná osobnosti kronikáře a jeho vztahu k této oblasti, případně člověku se spisova­telským nadáním, který se a věřme tomu, že ano, ujme zpracová­ní historie této doby plné společen­ských zvratů, ovlivňu­jících v rozhod­né míře i život nábožen­sky založené­ho lidu a to všech církví k jejichž sjednoce­ní jsou činěny vzájemné kroky. Novodobá historie farnosti – 20. sto­letí se opírá v tomto zpracová­ní, pro minimum kronikář­ských záznamů o ústní podání farníků, neboť pro časté střídání duchovních správců a to i se sídlem v jiných farnostech není k dispo­zici hvozden­ské farní kronice – pokud tato existova­la.

Tedy alespoň události heslovitě :

Počátek tohoto období je spjat především s osmat­řicetile­tým působením zdejšího faráře P. Tomáše Juráska 1915 – 1953. Je nutno uvést, že to byl kněz velmi skromný pohledem dnešníma očima konzerva­tivní, spíše záporného vztahu k jakým­koliv novotám. Záporný vztah zaujal i ke snaze farníků Hvozdné i Ostraty postavit po skončení druhé světové války ve Hvozdné nový kostel. Tato myšlenka podpořená již i prvními finanční­mi sbírkami dostávala od roku 1946 re­álnou podobu a definitiv­ně ji zmařila nastupu­jící moc v roce 1948, která již věřícím nepřála. Pro vstřícnost farníkům z Ostraty měl stát nový kostel na místě stávají­cího hřiště a nový hřbitov po jeho východní straně. Vstřícnost obce k tomuto dílu byla v tu dobu i v tom, že obec dala na svůj náklad vyměřit k této výstavbě kostela a hřbitova potřebné výměry obecních pozemků. Z obrysů hrobů rýsujících se ještě v nedávné době na nezatrav­něných částech plochy hřiště je zřejmé, že v těchto místech byl v minulos­ti hřbitov. To potvrdily i vykopa­né části rakví a kostí při výkopech základů pro stavbu obchodu a pohostin­ství na Osmeku v roce 1974. P . Jurásek sám obhospo­dařoval kousek pole, fara byla oázou jeho soukromí a jeho přísnost při výuce nábožen­ství má ještě dnes své pamětní­ky. 38 let je období jedné generace se vším kladným i zápor­ným co ta doba přináší a farář je v obci vždy příliš viditelná osobnost, jsou tedy jeho postoje přiroze­ným předmětem názorových střetů. Každý jsme odněkud a nějaký farář nevyjíma­je. Období roku 1953 – 1960, kdy se vystřída­li ve Hvozdné 3 duchov­ní správci z toho dva s trvalým farním sídlem ve Štípě bylo již vstřícněj­ší k pohledu na nově se rýsující úlohu církve a věřících, pro krátkost času však bez většího efektu na úseku materiál­ního zabezpe­čení farnosti. K zásad­nímu obratu dochází až za působení P. Jaroslava Rušara 1960 – 1980, kdy bylo provedeno velké hmotné farní dílo, a to zejména: – střecha kostela a věží byla překryta hliníko­vým plechem – na fasádu kostela nanesena brizoli­tová omítka, – z východ­ní strany byl kostel zabezpe­čen proti otřesům ze silnice hlubokými betonový­mi patkami – zrestau­rován interiér kostela, a to především úpravou presbitá­ře na změnu postoje kněze při sloužení mše svaté čelem k věřícím. I pro tento účel a zvětšení presbitár­ního a kostelní­ho prostoru byl odstraněn původní hlavní a boční oltáře – na podlahu kostela položeno teracco – rozšířen kůr a kostel vymalován – strop kostela pokryt šedobílou fólií (šablony z PVC) – dále bylo započato s rozsáh­lou opravou fary, přístav­bou a přestav­bou hřbitova, který je plně v majetku i správě ob­ce.

Dále za působení P. Jana Kutáče 1981 – 1984:

P. Kutáč plně zapojil do duchovní­ho života s využi­tím svého mladého věku – ročník 1942, mládež, pro jejíž i mimokos­telní vyžití dal plně k dispo­zici prostory fary, sportoval s ní, turistiku spojoval s návště­vou poutních míst. Bylo tedy nasnadě, že okolo oltáře bylo plno ministran­tů. V návaz­nosti na budovatel­ské úsilí svého předchůd­ce byla za působení P. Kutáče přistave­na ze západní strany kostela nová sakristi­e, dokončena úprava fary a s mimořád­ným přispěním Antonína Juříka staršího z č. 120 byly pro náš kostel ze sesbírané mědi, cínu a peněz farníků z Hvozdné i Ostraty zhotoveny rodinou Ditrichů z Brodku u Přero­va, Msgr. biskupem Vranou vysvěceny a do velké věže v roce 1983 vyz­dviženy 2 nové zvony. Jeden zasvěcen bl. Jana Sarkandro­vi a druhý nese sdělení, že je darem farníků Hvozdné a Ostraty. Za působení P. Bohumila Štěpánka 1984 – 1994 (již při příchodu do Hvozdné obtížené­ho nemocí) byla provedena plynová přípojka ke kostelu a zplynofi­kována fara. Za působení P. Juraje Križana 1995 – 1997, byl vybudován i s přís­pěvkem obce zcela nový presbytář – nový kamenný oltář, nová kamenná konstruk­ce pro osazení nového svatostán­ku ze žlutého kovu. To vše podle návrhu a podílu na zpracová­ní architek­tkou pí Zígalovou z Vizovic. Nový oltář vysvětil 11. 5. 1996 Msgr. Jan Graubner, arcibis­kup olomoucký a metropo­lita moravský. Stalo se tak v roce, kdy si naše obec připomí­nala 550 let od první písemné zmínky o její existen­ci. Otec arcibis­kup převzal při této příleži­tosti také jako první z rukou starosty pamětní medaili obce, zhotove­nou k tomuto jubileu našim rodákem ak. malířem a medailé­rem Josefem Hvozden­ským. V součas­nosti zabezpe­čila nově zvolená ekonomic­ká rada farnosti pod vedením P. Norberta instalaci nového způsobu vytápění kostela, opravu lavic, doplnění presbitá­ře novou kamennou křtitel­nicí, a zabezpe­čení kostela bezpečnos­tní signali­zací. To vše ze sbírek v kostele a příspěv­kem obce ve výši 15000 Kč. Farnost a její historie, ale nemá jen stránku budování a udržování kostela, fary a jejich okolí, na kterém se navíc podílí i obec vybudová­ním přístupo­vých cest a údržbou okolní zeleně. Její hlavní smysl, ideály, nauka a cíl v získání věčného života má prioritu v hodno­tách ducha, lásky k Bohu a bližnímu.

Jak již bylo vzpomenu­to, cílem Kristova učení je i jednota církve a současná snaha o ekume­nismus – sjednoce­ní církví tomu napomáhá. Velmi přátelské občanské soužití katolíků a evangelí­ků v naší obci našlo následo­vání i v nábo­ženském sbližová­ní. Již delší minulosti patří nedůstoj­né pochová­vání jinověrců v odděle­né části hřbitova a historic­kým průlomem v ekume­nizaci byly v roce 1992 sm­uteční obřady tragicky zahynulé­ho mladého evangelí­ka ve hvozden­ském katolic­kém kostele. Je to krok správným směrem a další budou jistě následo­vat. Mnohé si možná vyžádá i připra­vovaná odluka církví od státu. Změna politic­kého systému v roce 1989 umož­nila církvím a jejich věřícím vyjít z koste­lů, kam totalitní režim zatlačil působení církví a vyvíjet své aktivity i mimokos­telní prostory a je na knězích, laicích i věřících jak budou této možnosti využívat. Jedním z příkla­dů je i tento: Pro vyzvednu­tí role rodiny, základní buňky lidského společen­ství, která má v církvi velkou oporu a podporu, byla v roce 1995 pro očekávaný a také naplněný zájem věřících ze Hvozdné i okolí sloužena otcem arcibis­kupem Janem Graubne­rem v sále Kroužku div. ochotníků ve Hvozdné prosebná a děkovná bohosluž­ba právě za rodiny naší farnosti.

I nadále, ale platí co je napsáno v písmu „Ne, podle slov, ale podle skutků poznáte je.“ A to je velký závazek vůči okolí a světu pro věřící křesťany. Každým dnem a rokem odchází do historie a dějin současnost a je na kroniká­řích, aby o ní zazname­nali pro budoucí generace tu co možná nejobjek­tivnější pravdu.

Z histo­rických pramenů a ústního podání zpracoval František Morbicer, kronikář obce Hvozdná.